Jenom taková jedna věc co mě rozčiluje. Totiž když máte na webu nějaké dlouhé seznamy nějakých položek, které máte pocit, že potřebujete stránkovat, tak, jako vždy, je strašně moc způsobů jak to udělat úplně špatně.

A ten úplně nejlepší je tenhle:

Doufám, že je celkem zřejmé, kde je chyba, ale možná ne nutně. Uspořádání je tady jasné, jde o jednotlivé příspěvky seřazené v čase. Což je ten vtip, stránka jedna je prostě prvních 20 nebo kolik příspěvků, stránka 2 dalších 20. Implementace je pro zdejší PHP & SQL drony myslím celkem jasná a přímočará. Problém? „Prvních dvacet“ je závislé na čase. Ve skutečnosti, když si přečtete těch prvních 20, tak dost možná na další stránce jich uvidíte znova velkou část, ne-li všechny, protože se na tu další stránku dívate ve chvíli, když už máte nějakých nových prvních dvacet. Achjo. Pitomá identica.

Řešení? Naprosto zřejmé. Takto vypadá „další“ na redditu.

http://www.reddit.com/?count=25&after=t3_cqs3h

Prostě si řeknete o dalších X následujících po prvku, který jste viděli naposledy. Jak jasné, že. Tak si to laskavě všichni spravte.

Krátká pohádka. Dudududum…

[ 3270.770569] kernel BUG at fs/btrfs/extent-tree.c:1353!

A všecko kaput. Co s tím? No, restart. Hurá. A potom?

[root@morana ~]# fsck / fsck from util-linux-ng 2.17.2
fsck: fsck.btrfs: not found
fsck: Error 2 while executing fsck.btrfs for /dev/mapper/MoranaVG-Btrfs

Wut?

[root@morana ~]# btrfsck /
No valid Btrfs found on /

Aha, nojo.

[root@morana ~]# btrfsck /dev/MoranaVG/Btrfs

Chrochrochro. 

parent transid verify failed on 26861867008 wanted 53941 found 53943

Coto?

Segmentation fault (core dumped)

No dobrý. Dudududum. Já se na to.

Děkuji pěkně, asi. Nicméně, popořadě. Tak nějak nemám z té mé Fedory radost, hlavně kvůli úžasným drajvrům na intelovou grafiku. Nejde v tom KDE. Jakože fakt ne, pade to a pade. Relevantně vypadajících bugů je v bugzille milión, všechno to vypadá smutně a místy skoro až zoufale. Snaha spravit to cestou nahoru, tedy nejnovější drm v jádře, mergnout do něj úplně všecko (drm-intel od anholta především), nejnovější patche do xkového drajvru, ta se jaksi nevede. Pravda, některé chyby možná ubývají, nicméně celkově je to pěkně v… nedobře. 

Taky je tu cesta vrátit se k nějaké starší verzi, která jakžtakž fungovala. Správnost (v rámci možností) této cesty zhruba potvrzuje archivní instalace Debianu na mém starém disku (skutečně archivní, dva roky to leží v šuplíku), kde KDE funguje. Plusminus. Ale když už si s tím chci hrát, zkusil jsem tedy hit dneška (všechna chladná děcka to mají, tak to musí bejt supr), totiž ten Arch Linux. No. A výjimečně prozradím mravní ponaučení dnešního zápisku předem. Nedělejte to, nemá to cenu, jestli vám nestačí ten Debian, tady to lepší nebude. Tak za pár roků, tímhle tempem, možná.

Od instalátoru jsem nic nečekal, nu, taky tam ani nic nebylo, akorát jenom to rozdělovátko disku a přiřazovátko partišen mohlo jednak být přehlednější, druhak neházet errory, když jsem mu směle vnutil LVM. Taky tam mohl bejt firmware pro b43, který někteří strašlivě smělí a hodní lidé napsali v jakési sice neúplné, ale funkční open source variantě, což vám dovoluje dostat se na net bez situace, kdy k tomu, abyste se dostali na net, se potřebujete dostat na net, abyste si stáhli ten firmware. (Ale b43-fwcutter tam je. A firmware k tisíci dalším volovinám taky. Lala.)

K tomu netu se váže ještě další story, kdy Arch má jakýsi pokus o systémovou konfiguraci připojení k síti ve své globálním rc.conf, jako příklad je tam ethernet s dhcp, ale wifinu s WPA to umí až když se to doplní nějakým dalším kdovíčím. No bodejť by taky ne, když celej tenhle krám je míň než thin wrapper na ifconfig a iwconfig. To by mohlo bejt vlastně ústřední heslo celýho Archu. Jo, je to úplně naprd, ale je to jednoduchý a ve dvaceti řádcích bashe! Nojo. Jinými slovy, NetworkManager už asi prostě zvítězil, no. Trochu smutný, řekl bych. Ale je tu k němu aspoň i CLI.

Balíčkovač je taky kouzelná věc. Dobré je, že je velmi rychlý, určitě rychlejší než yum a rpm (no, všechno je rychlejší než yum a rpm), rychlejší než apt. Arch k němu má i doplněk yaourt na stahování jakýchsi „komunitních“ balíčků, tedy spíš receptů na balíčky, stahujete si jenom makefile a zdrojáky, kompiluje se to u vás. No, to je celkem šumák. Podstatné je, že „komunitní“ je tady dovedeno dost do extrému. Pokud o kvalitě samotných distribučních balíčků nemám nutně valné mínění, tak tady je to tak… no. Dobré je, že většinou jdou zkompilovat a nezřídka pak i fungují. Ale pokud čekáte třeba, že se v nich někdo obtěžoval vypsat například všechny závislosti, tak to nečekejte.

Stejně tak asi ani nečekejte žádný moc pěkný frontend. To něco co tu je (shaman), je úplně rozbité. Možná by nemělo, ale je, no. Je tu myslím určitá naděje, že se dají použít Package-kitové frontendy, ale to pouze za předpokladu, že ta nejvíc rozbitá část toho GUI není zrovna ona knihovna, kterou všechny tyhle věci musejí používat. V každém případě se zdá, že balíčků je relativně dost. A vzhledem k tomu, že testování a všechno kolem asi nikdo zase tolik neřeší, tak i relativně nových až relativně experimentálních.

Pak už by se daly vybrat asi jenom dílčí perličky. Například webová dokumentace, která ochotně radí, že nastavení fontů se má udělat v /etc/fonts/fonts.conf, ale tenhle soubor samozřejmě obsahuje (z továrního nastavení) varování, že se editovat nemá, protože je fontconfigový, a při updatech se přepisuje. Třeba ne, třeba jo. Nejspíš to nikdo prostě neřeší… V Archu očividně nikdo nic moc neřeší. Prostě se to nějak spíchne.

Ale tak jo. Jinak to většinou funguje. Používat se to dá. Sice nemůžete ničemu moc věřit, některé věci, jako třeba ta síť, jsou fakt akorát vtip… není tam skoro nic, co by člověk od „lepší“ distribuce čekal. Pocit je úhrnem takový, že tohle je ta distribuce, která má přesně ty parametry, jaké by člověk čekal v důsledku chování, které kdysi popsal jwz: http://www.jwz.org/doc/cadt.html Ale třeba se vám to bude líbit, žejo.

(Jo, a mimochodem, dropbox je, zdá se, dost dobrá věc. V daných (polních) podmínkách. Tohle je něco, co měl člověk napsat a snažit se prodat. No, škoda.)

Jen tak pro zajímavost. Ano, s tím císařem, který je pro každého dneska tím císařem, kterého si každý vybaví, když se řekne císařpán.

V roce 1868 (tedy před více než 150 lety) společnost Kaiser-Franz-Joseph-Bahn otevřela první dostavěnou část své nové železniční tratě, z Plzně do Českých Budějovic. Do Plzně již tehdy vedla trať z Prahy, tedy, z Prahy-Smíchova, společnosti Böhmische Westbahn. Do Českých Budějovic pak pochopitelně koňka z Lince (od r. 1871 s parním provozem). Další úseky byly otevřeny brzo poté, šlo prvně o pokračování trati až do Vídně (přes tehdejší Cmunt (Gmünd, dnes stále ještě Gmünd, ale česká část se krátce po vzniku ČSR přejmenovala na České Velenice), pak odbočku z Gmündu přes Veselí nad Lužnicí, Tábor a Benešov až do Prahy, tentokráte na nádraží Františka Josefa, tedy to, které svoji polohou odpovídá dnešnímu hlavnímu nádraží. Na to navázala ještě spojka zvHrabovky (před dnešním Masarykovo nádražím, zrušeno v r. 2005 kvůli výstavbě Nového spojení, tohle bylo to „staré“ :-)) až na ten zmíněný Smíchov. K tomu přibylo pokračování tratě z Plzně až do Chebu, což byl původní cíl (dneska to může vypadat divně, ale šlo o spojení do Německa, spojení Vídně a průmyslu a uhlí u Plzně a Chebu). Pak se postavila ještě spojka z Českých Budějovic přímo do Veselí nad Lužnicí. Nebude bez zajímavosti, že všechno to dělo se především pod dohledem knížete Schwarzenberga, ale rozhodně to nebude s překvapením, protože tenhle šlechtic byl tehdá v oblastech dotčených touto drahou hlavním pánem.

To je vlastně přibližně všechno, tedy trať z Vídně přes České Budějovice a Plzeň do Chebu, a odbočku z Gmündu a Budějovic do Prahy. Za těch 150 let se ledacos změnilo. Předně tak byla trať postupně elektrifikována. Už za první republiky se stejnosměrnými 1,5 kV elektrifikovala pražská nádraží, ale nikam dál za Prahu se nepokračovalo. Takže první významná elektrifikace větší části trati nastala až v 60. letech, kdy se od Plzně směrem k Budějovicím (napřed jen do Nezvěstic a Blovic, pomalu pak dál) začalo elektrifikovat soustavou 25 kV/50 Hz. Stejně tak i na druhou stranu, do Chebu. Celé to bylo zprovozněno v roce 1968. Dále pak byla (už postupně po válce) v Praze zavedena stejnosměrná soustava o 3 kV, počátkem 70. let až do Benešova u Prahy. Dále, v polovině 70. let, byla elektrifikována trať z Českých Budějovic do Veselí nad Lužnicí, dále ovšem trochu jiným směrem, totiž do Jihlavy (a dál na Havlíčkův Brod). Elektrifikace zbývající části Veselí - Tábor - Benešov proběhla až v polovině 80. let (to už je docela nedavno, že?). Na Rakouské straně bylo kompletně elektrifikováno (z Vídně do Gmündu, rakouské části s novým nádražím, původní veliké se ocitlo na české straně) v 90. letech, pochopitelně však rakouským systémem 15 kV/16,7 Hz.

Konečně pak. V roce 2007 byla dokončena poměrně kontroverzní elektrifikace z Budějovic před České Velenice. Co znamená to před? Že samotná stanice nebyla součástí projektu, takže slavnostně zavedené osobní vlaky s elektrickou lokomotivou (velké, těžké a nevhodné) musely končit o stanici dřív. Ale všeho do času. 11. června 2010 (to jest včera) byl dokončen i tenhle poslední kousek, a z Českých Budějovic přijel vlak s elektrickou lokomotivou až do Velenic, a z Gmündu stejně tak. Takže po 150 letech by nyní bylo možné konečně jet v elektrice z Vidně až do Chebu. Jaká sláva. Bohužel jsem tam nebyl, takže v obrazovém materiálu vás mohu toliko odkázat na pár obrázků z K-Reportu.

http://www.k-report.net/presmerovani/?prispevek=1815381 a http://www.k-report.net/presmerovani/?prispevek=1815598

Kdo dával pozor, tak si jistě všiml, že nám chybí ještě ten kousek přímo z Velenic do Veselí, takže nemůžeme stále ještě snadno v elektřině jet v trase slavné Vindobony, tedy, předtím, než se přesunula, jako všechny vlaky z Vídně do Prahy, na starou Severní dráhu. Není nutno zoufat. Tedy. Jak se to vezme. Ano, v plánu to je. Jenže nabízí se otázka, zda to vlastně má k něčemu být dobré. Dráha císaře Františka Josefa už určitě dávno není páteřní trasou monarchie (už není ani ta monarchie). Na rakouské straně jde o místní dráhu bez dálkových vlaků, příměstská doprava u Vídně. Na české straně záleží úsek od úseku. Z Prahy do Budějovic se za drahé peníze rozsáhle modernizuje a zdvoukolejňuje, přesto, bude-li se s tím někam pokračovat, pak na Linz. Spojení mezi Plzní a Budějovicemi smutně čeká na jakékoliv investice, které se stále jenom slibují a slibují. Nebýt rychlíků, nejezdilo by tu skoro nic, krajský úřad objednává staré a ošklivé, hlavně tedy drahé a zbytečné, elektrické lokomotivy a staré vozy, na nic moc se nehodící. Objednává jich hlavně stále méně, ve stále zbytečnější časy, a pak, když tím logicky nikdo nejezdí, objedná jich ještě méně. Slibovaná nákladní doprava pak taky žádná velká sláva. A i kdyby, pojede se nejspíš v dýzlu. Moderní lokomotivy nemají a nedostanou papíry, staré ale nejsou a nikdy nebyly. Přímé dálkové vlaky z Plzně do Vídně zmizely dva jízdní řády nazpátek. Z Plzně do Chebu se rozsáhle modernizovalo, v naději, že tam se trať napojí na německé železnice. Jednou, možná.

No. A tak to tedy je. Sláva, historický moment možná. Ale stejně hrozně rozpačité. Achjo.

Achjo. No tak jo. Normálně používám Chromium, ale je to leakující
crap, který po hodině používání pošle systém do pekla, nedejbože když
si v tom člověk zapomene otevřený facebook nebo nějaký podobný
šrot. Jenže. Tak si teda řeknu. Zkusíme něco jiného.

• Zkusil jsem Seamonkey. Fajn, hezké, všechno v pohodě. Spadlo za 15 minut.
• Zkusil jsem Epiphany. Fajn, hezké, všechno v pohodě. Spadlo za 10 minut.
• Zkusil jsem Midori. Fajn, hezké, všechno v pohodě. Spadlo za 5 minut. 
• Zkusil jsem Aroru. Fajn, hezké, všechno v pohodě. Spadlo za 5 minut. 
• Zkusil jsem uzbl. Wtf. Eh. (Ale nespadlo to, pravda.) 

Nu, tohle je fakt krize. Buď je to pomalé, nebo je to rozbité, nebo je
to jánevimco.

Nebo teda spíš rovnou léto. Ještě před pár týdny bylo všechno šedé, zoufalé a smutné. Dneska je venku akorát odporné vedro a šťastné ksichty. Kde je zima, kde jsou zdeptané tváře čekající na bus, hladovějící děti předstírající hru u špinavých paneláků, chodci tonoucí v břečce na chodníku, tramvaje a autobusy obalené blátem, stráně prosvítající mezi holými stromy zbytky sněhu, brzký soumrak a černé křoví, zmrzlé ráno a studené mlčící královopolské nádraží, exhalace aut doplňující již tak hustou mlhu…

Všechno je zase pryč. Teď bude jenom vedro, cizí úspěchy a nesmyslný smích na horkých betonových panelech zarostlého nástupiště. V lese se vyrojí hmyz a veselí turisté. A bude toho k prohlížení. Kulisy z divadla, pole a výhled, který by mohl být namalovaný, domy kolem cesty, které by mohly být z kartonu, učebnicový řez krajinou s maličkými vzdálenými bagry, barevný plakát s novou dálnicí vedle. Celé město, s lidmi, hlukem, vším. Na koukání, k poslechu. Ale zbytečné a cizí.

Probírám se nějakými starými zápisky, a našel jsem jeden z 25. května 2009, kde se několikrát opakují věty podobného typu.

 

Jenže já teď stejně napíšu „začneme zítra“, a zítra neudělám nic. Protože. Zítra. Furt je tady to pitomé zítra, nikdy nepřeměněné ve dnešek. Jednou se to přece musí změnit. Nejde aby se zítřky donekonečna jen měnily ve včerejšky. Někdy ten dnešek být musí.

 

A kde je trik? No, ano. Po skoro celém roce… stále žádné dnes nikdy nebylo, pořád jenom včera a zítra. A všechny zítřky z doby před tím rokem jsou nyní definitivní oplakávané včerejšky. Kontrolní otázka. Kde se stala chyba? No. Na tohle znát odpověď, to by bylo za všechny prachy.

Přišlo nám jaro. Teda, nám, jak komu. Není to nic moc, bylo už i mnohem lépe, všechno vypadá dost unaveně a ztraceně. Na vyhlídce dole u chemičky je nechutná kupa bordelu (dá se dost těžko pochopit komu proboha stojí za to vylézt až nahoru jenom proto, aby tam vyhodil pytel bordelu; ale vlastně ne, vedle je zahrádkářská kolonie, záhada vyřešena, kdopak to jenom mohl být, že?). Trochu smutné, a tak všechno. Budiž.

Přinesly nám noviny velkou novinu, totiž, že Tarja Halonenová, prezidentka Finska, jela vlakem, a tomu se porouchaly brzdy, a tak zůstal smutně stát na mezi, a cestující, včetně paní prezidentky, byli nuceni vystoupit a přelézt kupu sněhu cestou pryč. Jak smutné. Obrázek od čtenáře, ukradený z Helsingin Sanomat, přiložen. Co na tom? Jen si tak cvičně představte, že by třeba i Česká republika měla nějakého prezidenta. No. Za pár budeme mít další šanci. Tak třeba. Držme si palce.

Pan dqd se nemohl nepodělit, o sdělení městské policie v Brně. Na
první pohled to vypadá jako vtipné, ale při podrobnějším studiu a
představení si situace to skutečně velmi silně působí (aspoň tedy já
to tak vidím).

15:19 Informaci o podnapilé mladé ženě, která se měla údajně dobývat k bývalému příteli na Komárovském nábřeží oznámil v pondělí ve večerních hodinách strážníkům znepokojený jednadvacetiletý Brňan. Na místo vyslaná hlídka strážníků se přímo od mladíka dozvěděla, že za ním přišla jeho bývalá přítelkyně a vrátila mu jeho knížku. Celý příběh se ale neodehrál v místě mladíkova bydliště, ale na jeho ...
15:19 ... pracovišti. Poté co totiž mladíkova o dva roky starší expřítelkyně půjčenou knihu vrátila, zůstala před budovou firmy, kde je mladík zaměstnán. Strážníci však třiadvacetiletou Brňanku nepřistihli při žádném protiprávním jednání. Bývalá přítelkyně pouze seděla před budovou a ničeho se nedopouštěla. Mladík tak nebyl schopen strážníkům uvést protiprávní jednání z dívčiny strany. Podle zjištění hlídky MP ...
15:19 ... navíc dívka nebyla v podnapilém stavu. Pouze se jí nechtělo z místa vůbec odejít.

Pozadí samozřejmě neznáme. Ale něco si můžeme vymyslet. Prostě se
rozejdete. OK. Nic obzvlášť neobvyklého, konečně, takové věci se dějí
dneska, budou i zítra. A tak dále. Máte u sebe ještě nějakou půjčenou
knížku, trochu vám připomíná toho druhého, a měli byste ji někdy
vrátit, konečně, nezdá se, že byste se rozešli v krvavé hádce. Jednou
se nesměle ozvete, že ano, mám tu knížku, chceš ji vrátit, a kdy?
Představte si stručnou odpověď ve smyslu zanes mi to zítra do práce,
nebo tak. Nic velkého.

Komárovské nábřeží je taková pseudoulice začínající u tramvajové
trati, vedoucí kolem několikapatrových domů, a nalevo je takový potok,
a něco stromů. Na konci je pak taková továrna, či co to je. Je tam
nějaký hotel, a to je tak všechno. V podstatě není důležité kam
jdeme. A vlastně ani není důležité to samotné setkání. Prostě předáme
tu knížku, řekneme si ahoj, možná nějaké jak se máš, patnáct sekund
ticha a pak prostě druhé ahoj, a pryč. Vyjdete na ulici. A… jo. A? A
co teď. Na konci ulice vidíte za plotem projet tramvaj, která má za
rohem zastávku, a kam byste asi měli jít.

Jenže. Není to trochu beze smyslu? Kam vlastně chodit. Prostě si
můžete sednout na chodník. A sedět. Střih. Podívejme se k
přiteli. Knížku položíte někam na stůl, a asi byste se chtěli (měli)
věnovat práci. Jenom tak se podíváte oknem. Kruci, ona tam sedí!
Cože. Dobře, první pokus to ignorovat. Nepřemýšlet o tom. Jenže. Za
pět minut se musíte podívat znova. A ona tam stále je. Můžete vyjít
ven, říct ať jde pryč, a nedočkat se smysluplné reakce.

Může tam sedět půl hodiny. Hodinu. Nakonec tu policii
zavoláte. Přibarvení podle chuti. Není to konečně jedno? Tohle
jo. Jedno není proč tam sedí. Proč nejde pryč, proč to celé neskončí
jak mělo. A řešení pohádky? Pointa? Kdyby byla, nemusela by tam sedět,
a nemusel nikdo volat policii.

Samozřejmě. Nevýhoda skutečného příběhu je, že se mohl stát úplně
jinak než ta fikce. Bylo by dobré to nevědět. A… svět strašně saje, mimochodem.

Hm, tak se snažím sem dostat nějaký post přes mail, a nějak se mi to moc nedaří. Jako vždycky. Žeby greylisting? Njn. Stejně to byla blbost, no. Ale fungovat by to mohlo.