15:19 Informaci o podnapilé mladé ženě, která se měla údajně dobývat k bývalému příteli na Komárovském nábřeží oznámil v pondělí ve večerních hodinách strážníkům znepokojený jednadvacetiletý Brňan. Na místo vyslaná hlídka strážníků se přímo od mladíka dozvěděla, že za ním přišla jeho bývalá přítelkyně a vrátila mu jeho knížku. Celý příběh se ale neodehrál v místě mladíkova bydliště, ale na jeho ...
15:19 ... pracovišti. Poté co totiž mladíkova o dva roky starší expřítelkyně půjčenou knihu vrátila, zůstala před budovou firmy, kde je mladík zaměstnán. Strážníci však třiadvacetiletou Brňanku nepřistihli při žádném protiprávním jednání. Bývalá přítelkyně pouze seděla před budovou a ničeho se nedopouštěla. Mladík tak nebyl schopen strážníkům uvést protiprávní jednání z dívčiny strany. Podle zjištění hlídky MP ...
15:19 ... navíc dívka nebyla v podnapilém stavu. Pouze se jí nechtělo z místa vůbec odejít.

Pozadí samozřejmě neznáme. Ale něco si můžeme vymyslet. Prostě se
rozejdete. OK. Nic obzvlášť neobvyklého, konečně, takové věci se dějí
dneska, budou i zítra. A tak dále. Máte u sebe ještě nějakou půjčenou
knížku, trochu vám připomíná toho druhého, a měli byste ji někdy
vrátit, konečně, nezdá se, že byste se rozešli v krvavé hádce. Jednou
se nesměle ozvete, že ano, mám tu knížku, chceš ji vrátit, a kdy?
Představte si stručnou odpověď ve smyslu zanes mi to zítra do práce,
nebo tak. Nic velkého.

Komárovské nábřeží je taková pseudoulice začínající u tramvajové
trati, vedoucí kolem několikapatrových domů, a nalevo je takový potok,
a něco stromů. Na konci je pak taková továrna, či co to je. Je tam
nějaký hotel, a to je tak všechno. V podstatě není důležité kam
jdeme. A vlastně ani není důležité to samotné setkání. Prostě předáme
tu knížku, řekneme si ahoj, možná nějaké jak se máš, patnáct sekund
ticha a pak prostě druhé ahoj, a pryč. Vyjdete na ulici. A… jo. A? A
co teď. Na konci ulice vidíte za plotem projet tramvaj, která má za
rohem zastávku, a kam byste asi měli jít.

Jenže. Není to trochu beze smyslu? Kam vlastně chodit. Prostě si
můžete sednout na chodník. A sedět. Střih. Podívejme se k
přiteli. Knížku položíte někam na stůl, a asi byste se chtěli (měli)
věnovat práci. Jenom tak se podíváte oknem. Kruci, ona tam sedí!
Cože. Dobře, první pokus to ignorovat. Nepřemýšlet o tom. Jenže. Za
pět minut se musíte podívat znova. A ona tam stále je. Můžete vyjít
ven, říct ať jde pryč, a nedočkat se smysluplné reakce.

Může tam sedět půl hodiny. Hodinu. Nakonec tu policii
zavoláte. Přibarvení podle chuti. Není to konečně jedno? Tohle
jo. Jedno není proč tam sedí. Proč nejde pryč, proč to celé neskončí
jak mělo. A řešení pohádky? Pointa? Kdyby byla, nemusela by tam sedět,
a nemusel nikdo volat policii.

Samozřejmě. Nevýhoda skutečného příběhu je, že se mohl stát úplně
jinak než ta fikce. Bylo by dobré to nevědět. A… svět strašně saje, mimochodem.