Vlastně teda obrázek. Ale se slovy. Která shrnují celé tohle „město“
je do jedné cedule.

Permalink | Leave a comment  »

Strasne skvela tenhle beton, ale je trochu fail, kdyz s nim postavite "monumentalni" stavbu, a ono to vypada jako protitankova prekazka.

Permalink | Leave a comment  »

Permalink | Leave a comment  »

To je zase pokrok.

Permalink | Leave a comment  »

Srovnejte

a

Na obou obrázcích je vyhrazený cyklopruh, v jednom městě chrání zaparkovaná auta cyklisty, v druhém naopak cyklisti vlastním tělem zaparkovaná auta. A teď kontrolní otázka… které z nich je asi Brno? (Nojo, je to napsané v odkazu.)

Permalink | Leave a comment  »

Brněnský deník dnes píše poměrně zajímavý článek: http://brnensky.denik.cz/zpravy_region/parkovaci-misto-v-brne-i-za-milion20110613.html Sice je to samozřejmě brněnský deník a jeho „elitní“ novináři, nicméně.

Článek je o novém parkovišti v samotném centru „města“, jednu ulici od náměstí Svobody. Zajímavé citace z článku jsou: „Podle předběžných odhadů má stát parkovací dům s 372 parkovacími místy 430 milionů korun,“ vyčíslil náměstek brněnského primátora Oliver Pospíšil, Jedno místo tak vyjde na milion sto patnáct tisíc korun. To je více než dvojnásobek ceny, kterou jsou v případě parkovacích domů ochotny investovat soukromé firmy, „Jsou to velice hrubé odhady, o všech projektech se bude ještě jednat. Ovšem vyřešit problém s parkováním je pro město tak důležité, že se do toho pustíme i za cenu, která by se soukromé firmě nevyplatila,“ zhodnotil postoj magistrátu náměstek Pospíšil.

(Jde samozřejmě o stav článeku k dnešnímu ránu, deník je hrozně rád nenápadně přepisuje a „aktualizuje“, a uvozovky v nich pravděpodobně nejsou slovo od slova.)

Jinými slovy… magistrát se chystá velmi velkoryse dotovat možnost jak do centra přivést ještě další auta, za násobky tržní ceny? Bo-ží.

A ještě malý update, z jiného článku (http://brnensky.denik.cz/zpravy_region/stavka-zastavi-mhd-i-vlaky-autobusy-al... ), který nicméně „myšlení“ města naprosto dokonale podtrhuje: Pomoci dopravní situaci chce vedení města, a proto budou všechna městská parkoviště ve čtvrtek zdarma. Namísto toho, aby lidé dostali šanci rozhodnout se aspoň trochu racionálně („opravdu potřebuju ve čtvrtek do města -- proto se smířím s reálnou cenou za parkování a holt tam pojedu“ nebo „nepotřebuju ve čtvrtek do města až tak moc, takže tam nepojedu a smířím se s jinou, ale menší, ztrátou“) jsou opět nuceni k „popereme se kdo přijde první!“ Kdyby byla soutěž o největší idioty ve vedení města, bude Brno druhé…

Permalink | Leave a comment  »

Dneska si povíme něco o takovém pojmu, a zase se podíváme do Brna, tentokrát do jeho jednoznačně nejz…to části, tedy na jih. Ale nejenom, samozřejmě. Povídání o frustraci z místa kde žijeme, díl užaninevímkolik, začíná.

Uvažovaným pojmem je poloměr obrubníku (hrany) křižovatky, který určuje dvě důležité věci, totiž jak rychle se ta křižovatka dá projet a jak rychle se dá přejít. S tím, že je tu obvyklý poměr: čím lépe to první, tím hůře to druhé. Někdy se dá jít dost do extrému, jako třeba tady na Vídeňské (hned za křižovatkou s Jihlavsko), délka přechodu snadno dosahuje dvojnásobku šířky samotné silnice, která navíc je jenom vjezd na soukromou komunikaci v nějakém průmyslovém objektu, do kterého navíc vede z druhé strany vlečka, takže teoreticky ani není třeba tam jezdit s dlouhým kamionem, a ano, velmi nedaleko je i kontejnerové překladiště. Ale jsme v Brně… Podobně hrozitánsky dlouhé přechody najdete na víc místech, třeba na Moraváku, kde je to především tedy dané přítomností spousty tramvajových tratí, ale i tam by se s tím kdeco dalo dělat.

Ono na tom samozřejmě stejně nezáleží, protože onen chodník kousíček dál do města natvrdo končí a mění se na parkoviště před Feronou, kde zřejmě malý kousek je oddělen čárou a zamýšlen jako pokračování onoho chodníku (pár desítek centimetrů hned na kraji silnice), ale opět, tady žádné čáry nic neznamenají, no, prostě se tam projít nedá, ani z jedné strany. Nicméně, i kdyby náhodou někdo podobný problém řešil, v Brně existuje jediná možnost, a to je posunout přechod co nejdál od křižovatky To můžete najít například u té supertajné základny BIS nad královopolským nádražím. Nebo v menší podobě v Řečkovicích u ZŠ pod tramvajovou smyčkou. A původní hřích ještě pak o křižovatku dolu. Tam je to místo posrané naprosto celé úplně bez pardonu. Ale o tomhle s samozřejmě v kŘeči nepíše. A těšit se můžeme leda tak až si zase pan starosta a místostarosta MČ (ODS a ČSSD) prohodí po dalších volbách místa.

A v tradičním vstupu se ještě podíváme na záměry města, když už ne k tématu (ani není jak, magistrát: „Přechod pro chodce? To se maže na chleba?“), tak aspoň k místu. Vídeňská je hrozně špatné místo, především jde o morbidně širokou ulici, a hlavně silnici, ve všech svých částech. Hned na jejím začátku na Poříčí najdete naprosto zničenou tramvajovou trať (drrrrnc), po levé straně pak rozsáhlé parkoviště. Ano, sice stále platí silniční zákon zakazující parkování v těsné blízkosti přechodu… ale, no, zase to slovo na B, už mě to nebaví. Hodila by se tam cyklostezka, třeba. Je tam na ni i místo, je tam dokonce místo na opravdovou cyklostezku v obou stranách, kde opravdová znamená oddělená od silnice a ve slušném stavu, ne tradiční vezdejší čarou oddělený zničený okraj silnice. No, co si reálně město přeje je naopak chodník zrušit, aby vybylo u Poříčí na odbočovací pruh pro auta. Chodci a cyklisti to laskavě obejdou po lávce vedle. Protože odbočovací pruh něčemu pomůže (ozvěte se až někdo přijdete na to čemu) a protože Heršpická nestačí (jižní centrum ftw že).

Permalink | Leave a comment  »

...nepředstavitelné. Totiž že by všechny ty nekončící miliardy za Velký městský okruh v Brně nebyly utraceny pouze v rámci zápisného do předem ztraceného sebezničujícího závodu s kladnou zpětnou vazbou růstu objemu silniční dopravy a stavby nových silnic, ale i s úmyslem nějak reálně zlepšit život v Brně. Ne že by to samozřejmě bylo možné, to není, ale aspoň ta myšlenka.

Představme si v prvé řadě, že královopolské tunely (Dobrovského) budou v nějaké docela dohledné době dokončeny. To se dost pravděpodobně stane a je celkem pozdě řešit jestli by mělo nebo nemělo. Zajímavé je co se stane dál. Tedy, ve skutečnosti se prostě začnou akorát utápět peníze a nervy v dalším úseku, ale když už teda ty tunely budou, dalo by se navrhnout zlepšení, které by radikálně změnilo (k lepšímu) celé Královo Pole, Žabovřesky a Medlánky.

V prvé fázi by se dala postrádat ulice Sportovní od nové křižovatky u tunelů až po napojení na Hradeckou, protože samotná Hradecká by v podstatě měla stačit jako dočasná objízdná trasa. Reálně teda nebude úplně snadné od tunelů na Hradeckou se vůbec dostat, ale to není žádná tvrdá nutnost daná fyzikálními zákony. Druhá věc je, že to nebude žádná extra úleva, nebudou tam všichni moct exaltovaně projíždět stovkou, a něco provozu se ne nutně nezbytně přeleje i do okolí, ale to není moc horší (spíš skoro vůbec) než to, co nastane tak jako tak. V téhle chvíli lze navrhnout další relativně velkou a drahou stavbu, totiž celou tu Sportovní zhruba od Křižíkovy až k oné Hradecké zahrabat pod zem. To sice není úplně snadné, určitě by se to nekopalo do ničeho extra, ale nenapadá mě důvod, proč by to nemělo jít. I omezení veřejné dopravy u terminálu před Královopolským nádražím se snesou, když se každé dva roky nějak snese výluka na České nebo něco takového.

Až se postaví tenhle úsek, můžeme pak konečně přejít ke konečnému řešení a zcela zrušit ulici Hradeckou, od konce tunelů až po tu Sportovní. A když říkám zcela zrušit, myslím zcela zrušit ve smyslu přivézt náklaďák, bagr, celé to rozbít, naházet do toho náklaďáku a odvézt do hajzlu. Bude tam park.

Co jsme získali je jasné na první pohled. Z celé horní části Králova Pole se rázem stalo velmi atraktivní místo, kde je v podstatě všechno, hezké bydlení, relativní klid, protože auta jsou z velké části pod zemí, horu kancelářského prostoru v Technologickém parku a všech těch pochybných... něco, které jsou o to lepší, že mají blízko to bydlení, je tam VUT a prostor pro ještě větší další kusy VUT (opět s bydlením), je tam vynikající dopravní dostupnost (jednak ty silnice, tramvaje, nádraží, v budoucnu snad i kolejový diametr), je to, bez jakéhokoliv přelejzání monstrózních silnic, kousek procházky na Medlánecké kopce, palačák, nebo za Ponávku a nahoru k Soběšicím. Kde navíc bude i místo pro další nové domy. V tomhle opravdovém novém Severním centru. Které by sice bylo drahé, ale má veliký, skutečný, potenciál.

Na druhou stranu rizika jsou, že je to v prvé řadě drahé, a nemusí na to být. Pak to také závisí na kompetentním magistrátu a radnici MČ. Pokud by dovolili stavět tam namísto domů developerská ghetta, velká obchodní centra v poli, neinvestovali do dalšího zlepšení a zklidnění a nestarali se o to (Palackého třída by například měla dostat oddělený tramvajový pruh, cyklostezky a víc zeleně, méně aut), nejspíš by to přišlo celé vniveč. A v okolí je vidět dost dalších investic, třeba nové královopolské nádraží. Další problém je, že navržené dopravní řešení nemusí fungovat. Aby mohlo, bylo by třeba, aby už silniční provoz nerostl (moc), což nemusí být v silách města zařídit. Docela jistě by bylo třeba, aby se k tomu postavila i R43, někde, což nemusí nutně nastat. V téhle souvislosti jsou velkým problémem samotné tunely (včetně zatunelované Sportovní), které jsou velký single point of failure celého systému. Ony sice budou stačit, nicméně nějaká mocná síla bude muset autíčkářům vysvětlit, že rychlostní omezení v oblasti padesátky nebo šedesátky, nutné k zajištění adekvátní propustnosti a bezpečnosti, je nezbytné dodržovat, což nikdy nebudou schopni pochopit. Na povrchu k nim ale nebudou objízdné trasy -- nesmějí být. A hlavně, než se dostaví výsledky celého tohoto projektu, bude to trvat. Dlouho.

No, a jak to reálně bude. Všechny silnice tam samozřejmě zůstanou, naopak přibudou nové (silnice z Medlánek do Komína, je už v územním plánu), vzhledem k tomu, že většina provozu na VMO je z i do města samotného, provoz všude vzroste. Modal split se zase posune směrem k autům. Další výstavba bude pokračovat beze změny podle příkladu medláneckého kouzelného koncentráku (můžeme se nejspíš těšit na něco takového někde na Myslínově, kolem Kociánky je spousta prostoru pro další a další). Namísto Severního centra si magistrát prosadí své Jižní, což ve skutečnosti nebude centrum, ale šílenost postavená na síti šestiproudých silnic někde v bažině, vydávaná za městskou čtvrť. Kdo bude moci, bude se nadále stěhovat do různých předměstí a satelitů, dopravní vzdálenosti a nároky zase vzrostou, silnice co stačí letos za rok už stačit nebude. O nárocích na parkování ani nemluvě.

Jo, a nemůžete s tím vůbec nic udělat. Nic. Už máte vybráno kam pryč? Je nejvyšší čas.

Permalink | Leave a comment  »

A to jsem si myslel, že v dřívějších dobách se na pravopis více hledělo. To abych do šestého patra chodil pěšky.

Permalink | Leave a comment  »

Tedy, tvrdé dno urbanismu a architektury. Tohle je velmi ošklivá (nicméně ne pořád tak ošklivá jako to místo skutečně) fotka nejjižnější části Kuřimi, hned za kopcem od České. A byť jsem čekal kdovíco, to co se tam opravdu nachází se snad ani nedá popsat. Ošklivé domky (zase jednou typ „teapot archicadu“), ulice jedno velké parkoviště (žádná šance na autobus, haha), nikde nic. Stačilo by kolem dát ostatný drát a je to jedno velké hnusné vězení. Radši o tom nemluvit.

Ale zajímalo by mě jakou korupcí tohle kdy radnice dovolila postavit a jak moc zoufalí lidé byli, aby si tohle koupili, proboha.

Permalink | Leave a comment  »

...ve špíně! Jako v Umbrtkově Plzni. Jenže skutečná Plzeň vlastně zase tak hrozná není, nádraží je sice zašlé, staré (včetně všeho, takže tam suprmoderní škodováckou lokomotivu musí táhnout starší škodovácká lokomotiva, aby to neudělalo celé bum), v horní hale na lidi kálí holubi a podchod pod Americkou taky docela smrdí, ale kdyby musela být opravdová Umbrtkova Plzeň, tak by to bylo Brno.

Brno má své krásné skvělé hlavní nádraží s historickou budovou (přesněji tím co z ní po náletu a poválečných stavebních úpravách zbylo), umístěné přímo v centru u nejdůležitějšího přestupního bodu městské dopravy. Zřejmě. Prakticky vede hlavní východ z vestibulu... eh, přibližně nikam. Kempí před ním bezdomovci, hned za úzkým chodníčkem projíždí hromada aut a autobusů (které nemají nic společného s městskou dopravou, tedy, krom toho, že jí překáží) a jinak nevede nikam. Dobře, ke stanoviští náhradní autobusové dopravy (a nočáků do pr...ízřenic). Správné řešení zní, že ven (a dovnitř) se jde vedlejším vchodem poněkud nepovedenou přístavbu, kde jsou taky bezďáci a smrdí auta a nesouvisející autobusy, ale dá se tudy probít na tramvaj. Nebo taky, možná lépe, podchodem. Děr je pod hlavním nádražím víc, ale do té hlavní se dostanete přímo z vestibulu (shodou okolností se tudy taky dostanete k nástupištím, ale není moc dobré aby více lidí najednou zkoušelo obě možnosti a směry, protože to schodiště tak kapacitní není). Tedy, přímo, akorát s takovou nenápadnou odbočkou naproti záchodům. Poznáte to podle bezďáků, kteří jsou sice všude, ale tam jich je většinou nejvíc. Podchod je pak docela široký, čehož akorát tedy není využíváno k tomu, aby jím mohlo projít tolik lidí kolik třeba (a hodně třeba), ale abyste si v něm mohli koupit hadry, plastové hračky a další typicky tržnicové zboží. Při trošce štěstí tudy možná trefíte na tu správnou tramvaj (jsou tam krásné nové cedule) nebo dál do města (s dobrodružným průchodem troskama vyhořelé budovy, ale lešení a sadrokartonové zábrany tam už splynulo s prostředím, tak to třeba ani nepoznáte).

Ve špíně? Jak moc je to tedy opravdu špinavé? Správná odpověď nezní moc, ale ještě víc. Snad jenom podchod je tak procházený, že se tam svinstvo prostě nestačí tak moc zažrat a bordel se na nohách procházejících vyexpeduje ven. Jinak je to prostě hrozné. Všude. Což si ostatně můžete vyzkoušet sami. A díky značné zmatenosti celého prostoru si to nejspíš projdete celé. Dvakrát. Pokud tedy přes davy něco uvidíte. Ono to sice třeba nemusí vypadat stísněně, ani není. Jenže říkali jsme, že je to hlavní uzel městské dopravy (i dálkové), pro půlmiliónové město. Hm. Kolik je na něco takového třeba místa? Určitě trochu víc než tam je... Ale můžete odtud jet kam jenom chcete. Pokud tedy nechcete někam, kam odtud nic nejede. Jo, i taková místa jsou. V takovém případě budete muset na Českou. To je asi tak 900 metrů daleko a můžete tam jít buďto centrem pěšky, nebo po třech různých tramvajových tratích (když se tam zrovna něco nerekonstruuje, což se v novodobé historii Brna ještě nestalo). Napřed vyřešíme ty tramvaje. První trať přes maliňák má tu nevýhodu, že všechny tramvaje tím směrem bývají zoufale narvané, a ani to na Českou přímo nejede a budete muset kousek dojít. Druhá trať, přes centrum, má tu nevýhodu, že všechny tramvaje tím směrem bývají zoufale narvané. Třetí trať, ulicí Husovou, má tu nevýhodu, že všechny tramvaje tím směrem bývají zoufale narvané. Tak půjdeme pěšky. Masarykova třída je taky špinavá. Moc. A i když je to technicky pěší třída, jezdí jí jednak tramvaje (po kolejích, to tolik nevadí) a pak taky auta, zásobování, taxíky, i kdovíkdo všechno. A to s provozem hustším než na kdejaké okresce. A i když je to ulice relativně široká, hádejte co. Chodí tudy tolik lidí, že ani to pořádně nestačí.

Ale jinak to tak tragické není. A v každém koutě může stát Umbrtka Pán. A mohl by jezdit do krpole do skartu. A když to nestačí ke klidu, vždy je tu ta uklidňující představa, že by to snadno mohlo být ještě mnohem, mnohem horší, v podobě nového odsunutého nádraží.

Permalink | Leave a comment  »

A ten úplně nejlepší je tenhle:

Doufám, že je celkem zřejmé, kde je chyba, ale možná ne nutně. Uspořádání je tady jasné, jde o jednotlivé příspěvky seřazené v čase. Což je ten vtip, stránka jedna je prostě prvních 20 nebo kolik příspěvků, stránka 2 dalších 20. Implementace je pro zdejší PHP & SQL drony myslím celkem jasná a přímočará. Problém? „Prvních dvacet“ je závislé na čase. Ve skutečnosti, když si přečtete těch prvních 20, tak dost možná na další stránce jich uvidíte znova velkou část, ne-li všechny, protože se na tu další stránku dívate ve chvíli, když už máte nějakých nových prvních dvacet. Achjo. Pitomá identica.

Řešení? Naprosto zřejmé. Takto vypadá „další“ na redditu.

http://www.reddit.com/?count=25&after=t3_cqs3h

Prostě si řeknete o dalších X následujících po prvku, který jste viděli naposledy. Jak jasné, že. Tak si to laskavě všichni spravte.

Permalink | Leave a comment  »

Krátká pohádka. Dudududum…

[ 3270.770569] kernel BUG at fs/btrfs/extent-tree.c:1353!

A všecko kaput. Co s tím? No, restart. Hurá. A potom?

[root@morana ~]# fsck / fsck from util-linux-ng 2.17.2
fsck: fsck.btrfs: not found
fsck: Error 2 while executing fsck.btrfs for /dev/mapper/MoranaVG-Btrfs

Wut?

[root@morana ~]# btrfsck /
No valid Btrfs found on /

Aha, nojo.

[root@morana ~]# btrfsck /dev/MoranaVG/Btrfs

Chrochrochro. 

parent transid verify failed on 26861867008 wanted 53941 found 53943

Coto?

Segmentation fault (core dumped)

No dobrý. Dudududum. Já se na to.

Permalink | Leave a comment  »

Děkuji pěkně, asi. Nicméně, popořadě. Tak nějak nemám z té mé Fedory radost, hlavně kvůli úžasným drajvrům na intelovou grafiku. Nejde v tom KDE. Jakože fakt ne, pade to a pade. Relevantně vypadajících bugů je v bugzille milión, všechno to vypadá smutně a místy skoro až zoufale. Snaha spravit to cestou nahoru, tedy nejnovější drm v jádře, mergnout do něj úplně všecko (drm-intel od anholta především), nejnovější patche do xkového drajvru, ta se jaksi nevede. Pravda, některé chyby možná ubývají, nicméně celkově je to pěkně v… nedobře. 

Taky je tu cesta vrátit se k nějaké starší verzi, která jakžtakž fungovala. Správnost (v rámci možností) této cesty zhruba potvrzuje archivní instalace Debianu na mém starém disku (skutečně archivní, dva roky to leží v šuplíku), kde KDE funguje. Plusminus. Ale když už si s tím chci hrát, zkusil jsem tedy hit dneška (všechna chladná děcka to mají, tak to musí bejt supr), totiž ten Arch Linux. No. A výjimečně prozradím mravní ponaučení dnešního zápisku předem. Nedělejte to, nemá to cenu, jestli vám nestačí ten Debian, tady to lepší nebude. Tak za pár roků, tímhle tempem, možná.

Od instalátoru jsem nic nečekal, nu, taky tam ani nic nebylo, akorát jenom to rozdělovátko disku a přiřazovátko partišen mohlo jednak být přehlednější, druhak neházet errory, když jsem mu směle vnutil LVM. Taky tam mohl bejt firmware pro b43, který někteří strašlivě smělí a hodní lidé napsali v jakési sice neúplné, ale funkční open source variantě, což vám dovoluje dostat se na net bez situace, kdy k tomu, abyste se dostali na net, se potřebujete dostat na net, abyste si stáhli ten firmware. (Ale b43-fwcutter tam je. A firmware k tisíci dalším volovinám taky. Lala.)

K tomu netu se váže ještě další story, kdy Arch má jakýsi pokus o systémovou konfiguraci připojení k síti ve své globálním rc.conf, jako příklad je tam ethernet s dhcp, ale wifinu s WPA to umí až když se to doplní nějakým dalším kdovíčím. No bodejť by taky ne, když celej tenhle krám je míň než thin wrapper na ifconfig a iwconfig. To by mohlo bejt vlastně ústřední heslo celýho Archu. Jo, je to úplně naprd, ale je to jednoduchý a ve dvaceti řádcích bashe! Nojo. Jinými slovy, NetworkManager už asi prostě zvítězil, no. Trochu smutný, řekl bych. Ale je tu k němu aspoň i CLI.

Balíčkovač je taky kouzelná věc. Dobré je, že je velmi rychlý, určitě rychlejší než yum a rpm (no, všechno je rychlejší než yum a rpm), rychlejší než apt. Arch k němu má i doplněk yaourt na stahování jakýchsi „komunitních“ balíčků, tedy spíš receptů na balíčky, stahujete si jenom makefile a zdrojáky, kompiluje se to u vás. No, to je celkem šumák. Podstatné je, že „komunitní“ je tady dovedeno dost do extrému. Pokud o kvalitě samotných distribučních balíčků nemám nutně valné mínění, tak tady je to tak… no. Dobré je, že většinou jdou zkompilovat a nezřídka pak i fungují. Ale pokud čekáte třeba, že se v nich někdo obtěžoval vypsat například všechny závislosti, tak to nečekejte.

Stejně tak asi ani nečekejte žádný moc pěkný frontend. To něco co tu je (shaman), je úplně rozbité. Možná by nemělo, ale je, no. Je tu myslím určitá naděje, že se dají použít Package-kitové frontendy, ale to pouze za předpokladu, že ta nejvíc rozbitá část toho GUI není zrovna ona knihovna, kterou všechny tyhle věci musejí používat. V každém případě se zdá, že balíčků je relativně dost. A vzhledem k tomu, že testování a všechno kolem asi nikdo zase tolik neřeší, tak i relativně nových až relativně experimentálních.

Pak už by se daly vybrat asi jenom dílčí perličky. Například webová dokumentace, která ochotně radí, že nastavení fontů se má udělat v /etc/fonts/fonts.conf, ale tenhle soubor samozřejmě obsahuje (z továrního nastavení) varování, že se editovat nemá, protože je fontconfigový, a při updatech se přepisuje. Třeba ne, třeba jo. Nejspíš to nikdo prostě neřeší… V Archu očividně nikdo nic moc neřeší. Prostě se to nějak spíchne.

Ale tak jo. Jinak to většinou funguje. Používat se to dá. Sice nemůžete ničemu moc věřit, některé věci, jako třeba ta síť, jsou fakt akorát vtip… není tam skoro nic, co by člověk od „lepší“ distribuce čekal. Pocit je úhrnem takový, že tohle je ta distribuce, která má přesně ty parametry, jaké by člověk čekal v důsledku chování, které kdysi popsal jwz: http://www.jwz.org/doc/cadt.html Ale třeba se vám to bude líbit, žejo.

(Jo, a mimochodem, dropbox je, zdá se, dost dobrá věc. V daných (polních) podmínkách. Tohle je něco, co měl člověk napsat a snažit se prodat. No, škoda.)

Permalink | Leave a comment  »

Jen tak pro zajímavost. Ano, s tím císařem, který je pro každého dneska tím císařem, kterého si každý vybaví, když se řekne císařpán.

V roce 1868 (tedy před více než 150 lety) společnost Kaiser-Franz-Joseph-Bahn otevřela první dostavěnou část své nové železniční tratě, z Plzně do Českých Budějovic. Do Plzně již tehdy vedla trať z Prahy, tedy, z Prahy-Smíchova, společnosti Böhmische Westbahn. Do Českých Budějovic pak pochopitelně koňka z Lince (od r. 1871 s parním provozem). Další úseky byly otevřeny brzo poté, šlo prvně o pokračování trati až do Vídně (přes tehdejší Cmunt (Gmünd, dnes stále ještě Gmünd, ale česká část se krátce po vzniku ČSR přejmenovala na České Velenice), pak odbočku z Gmündu přes Veselí nad Lužnicí, Tábor a Benešov až do Prahy, tentokráte na nádraží Františka Josefa, tedy to, které svoji polohou odpovídá dnešnímu hlavnímu nádraží. Na to navázala ještě spojka zvHrabovky (před dnešním Masarykovo nádražím, zrušeno v r. 2005 kvůli výstavbě Nového spojení, tohle bylo to „staré“ :-)) až na ten zmíněný Smíchov. K tomu přibylo pokračování tratě z Plzně až do Chebu, což byl původní cíl (dneska to může vypadat divně, ale šlo o spojení do Německa, spojení Vídně a průmyslu a uhlí u Plzně a Chebu). Pak se postavila ještě spojka z Českých Budějovic přímo do Veselí nad Lužnicí. Nebude bez zajímavosti, že všechno to dělo se především pod dohledem knížete Schwarzenberga, ale rozhodně to nebude s překvapením, protože tenhle šlechtic byl tehdá v oblastech dotčených touto drahou hlavním pánem.

To je vlastně přibližně všechno, tedy trať z Vídně přes České Budějovice a Plzeň do Chebu, a odbočku z Gmündu a Budějovic do Prahy. Za těch 150 let se ledacos změnilo. Předně tak byla trať postupně elektrifikována. Už za první republiky se stejnosměrnými 1,5 kV elektrifikovala pražská nádraží, ale nikam dál za Prahu se nepokračovalo. Takže první významná elektrifikace větší části trati nastala až v 60. letech, kdy se od Plzně směrem k Budějovicím (napřed jen do Nezvěstic a Blovic, pomalu pak dál) začalo elektrifikovat soustavou 25 kV/50 Hz. Stejně tak i na druhou stranu, do Chebu. Celé to bylo zprovozněno v roce 1968. Dále pak byla (už postupně po válce) v Praze zavedena stejnosměrná soustava o 3 kV, počátkem 70. let až do Benešova u Prahy. Dále, v polovině 70. let, byla elektrifikována trať z Českých Budějovic do Veselí nad Lužnicí, dále ovšem trochu jiným směrem, totiž do Jihlavy (a dál na Havlíčkův Brod). Elektrifikace zbývající části Veselí - Tábor - Benešov proběhla až v polovině 80. let (to už je docela nedavno, že?). Na Rakouské straně bylo kompletně elektrifikováno (z Vídně do Gmündu, rakouské části s novým nádražím, původní veliké se ocitlo na české straně) v 90. letech, pochopitelně však rakouským systémem 15 kV/16,7 Hz.

Konečně pak. V roce 2007 byla dokončena poměrně kontroverzní elektrifikace z Budějovic před České Velenice. Co znamená to před? Že samotná stanice nebyla součástí projektu, takže slavnostně zavedené osobní vlaky s elektrickou lokomotivou (velké, těžké a nevhodné) musely končit o stanici dřív. Ale všeho do času. 11. června 2010 (to jest včera) byl dokončen i tenhle poslední kousek, a z Českých Budějovic přijel vlak s elektrickou lokomotivou až do Velenic, a z Gmündu stejně tak. Takže po 150 letech by nyní bylo možné konečně jet v elektrice z Vidně až do Chebu. Jaká sláva. Bohužel jsem tam nebyl, takže v obrazovém materiálu vás mohu toliko odkázat na pár obrázků z K-Reportu.

http://www.k-report.net/presmerovani/?prispevek=1815381 a http://www.k-report.net/presmerovani/?prispevek=1815598

Kdo dával pozor, tak si jistě všiml, že nám chybí ještě ten kousek přímo z Velenic do Veselí, takže nemůžeme stále ještě snadno v elektřině jet v trase slavné Vindobony, tedy, předtím, než se přesunula, jako všechny vlaky z Vídně do Prahy, na starou Severní dráhu. Není nutno zoufat. Tedy. Jak se to vezme. Ano, v plánu to je. Jenže nabízí se otázka, zda to vlastně má k něčemu být dobré. Dráha císaře Františka Josefa už určitě dávno není páteřní trasou monarchie (už není ani ta monarchie). Na rakouské straně jde o místní dráhu bez dálkových vlaků, příměstská doprava u Vídně. Na české straně záleží úsek od úseku. Z Prahy do Budějovic se za drahé peníze rozsáhle modernizuje a zdvoukolejňuje, přesto, bude-li se s tím někam pokračovat, pak na Linz. Spojení mezi Plzní a Budějovicemi smutně čeká na jakékoliv investice, které se stále jenom slibují a slibují. Nebýt rychlíků, nejezdilo by tu skoro nic, krajský úřad objednává staré a ošklivé, hlavně tedy drahé a zbytečné, elektrické lokomotivy a staré vozy, na nic moc se nehodící. Objednává jich hlavně stále méně, ve stále zbytečnější časy, a pak, když tím logicky nikdo nejezdí, objedná jich ještě méně. Slibovaná nákladní doprava pak taky žádná velká sláva. A i kdyby, pojede se nejspíš v dýzlu. Moderní lokomotivy nemají a nedostanou papíry, staré ale nejsou a nikdy nebyly. Přímé dálkové vlaky z Plzně do Vídně zmizely dva jízdní řády nazpátek. Z Plzně do Chebu se rozsáhle modernizovalo, v naději, že tam se trať napojí na německé železnice. Jednou, možná.

No. A tak to tedy je. Sláva, historický moment možná. Ale stejně hrozně rozpačité. Achjo.

Permalink | Leave a comment  »

Achjo. No tak jo. Normálně používám Chromium, ale je to leakující
crap, který po hodině používání pošle systém do pekla, nedejbože když
si v tom člověk zapomene otevřený facebook nebo nějaký podobný
šrot. Jenže. Tak si teda řeknu. Zkusíme něco jiného.

• Zkusil jsem Seamonkey. Fajn, hezké, všechno v pohodě. Spadlo za 15 minut.
• Zkusil jsem Epiphany. Fajn, hezké, všechno v pohodě. Spadlo za 10 minut.
• Zkusil jsem Midori. Fajn, hezké, všechno v pohodě. Spadlo za 5 minut. 
• Zkusil jsem Aroru. Fajn, hezké, všechno v pohodě. Spadlo za 5 minut. 
• Zkusil jsem uzbl. Wtf. Eh. (Ale nespadlo to, pravda.) 

Nu, tohle je fakt krize. Buď je to pomalé, nebo je to rozbité, nebo je
to jánevimco.

Permalink | Leave a comment  »

Nebo teda spíš rovnou léto. Ještě před pár týdny bylo všechno šedé, zoufalé a smutné. Dneska je venku akorát odporné vedro a šťastné ksichty. Kde je zima, kde jsou zdeptané tváře čekající na bus, hladovějící děti předstírající hru u špinavých paneláků, chodci tonoucí v břečce na chodníku, tramvaje a autobusy obalené blátem, stráně prosvítající mezi holými stromy zbytky sněhu, brzký soumrak a černé křoví, zmrzlé ráno a studené mlčící královopolské nádraží, exhalace aut doplňující již tak hustou mlhu…

Všechno je zase pryč. Teď bude jenom vedro, cizí úspěchy a nesmyslný smích na horkých betonových panelech zarostlého nástupiště. V lese se vyrojí hmyz a veselí turisté. A bude toho k prohlížení. Kulisy z divadla, pole a výhled, který by mohl být namalovaný, domy kolem cesty, které by mohly být z kartonu, učebnicový řez krajinou s maličkými vzdálenými bagry, barevný plakát s novou dálnicí vedle. Celé město, s lidmi, hlukem, vším. Na koukání, k poslechu. Ale zbytečné a cizí.

Permalink | Leave a comment  »

Probírám se nějakými starými zápisky, a našel jsem jeden z 25. května 2009, kde se několikrát opakují věty podobného typu.

 

Jenže já teď stejně napíšu „začneme zítra“, a zítra neudělám nic. Protože. Zítra. Furt je tady to pitomé zítra, nikdy nepřeměněné ve dnešek. Jednou se to přece musí změnit. Nejde aby se zítřky donekonečna jen měnily ve včerejšky. Někdy ten dnešek být musí.

A kde je trik? No, ano. Po skoro celém roce… stále žádné dnes nikdy nebylo, pořád jenom včera a zítra. A všechny zítřky z doby před tím rokem jsou nyní definitivní oplakávané včerejšky. Kontrolní otázka. Kde se stala chyba? No. Na tohle znát odpověď, to by bylo za všechny prachy.

Permalink | Leave a comment  »

Přišlo nám jaro. Teda, nám, jak komu. Není to nic moc, bylo už i mnohem lépe, všechno vypadá dost unaveně a ztraceně. Na vyhlídce dole u chemičky je nechutná kupa bordelu (dá se dost těžko pochopit komu proboha stojí za to vylézt až nahoru jenom proto, aby tam vyhodil pytel bordelu; ale vlastně ne, vedle je zahrádkářská kolonie, záhada vyřešena, kdopak to jenom mohl být, že?). Trochu smutné, a tak všechno. Budiž.

Přinesly nám noviny velkou novinu, totiž, že Tarja Halonenová, prezidentka Finska, jela vlakem, a tomu se porouchaly brzdy, a tak zůstal smutně stát na mezi, a cestující, včetně paní prezidentky, byli nuceni vystoupit a přelézt kupu sněhu cestou pryč. Jak smutné. Obrázek od čtenáře, ukradený z Helsingin Sanomat, přiložen. Co na tom? Jen si tak cvičně představte, že by třeba i Česká republika měla nějakého prezidenta. No. Za pár budeme mít další šanci. Tak třeba. Držme si palce.

Permalink | Leave a comment  »

15:19 Informaci o podnapilé mladé ženě, která se měla údajně dobývat k bývalému příteli na Komárovském nábřeží oznámil v pondělí ve večerních hodinách strážníkům znepokojený jednadvacetiletý Brňan. Na místo vyslaná hlídka strážníků se přímo od mladíka dozvěděla, že za ním přišla jeho bývalá přítelkyně a vrátila mu jeho knížku. Celý příběh se ale neodehrál v místě mladíkova bydliště, ale na jeho ...
15:19 ... pracovišti. Poté co totiž mladíkova o dva roky starší expřítelkyně půjčenou knihu vrátila, zůstala před budovou firmy, kde je mladík zaměstnán. Strážníci však třiadvacetiletou Brňanku nepřistihli při žádném protiprávním jednání. Bývalá přítelkyně pouze seděla před budovou a ničeho se nedopouštěla. Mladík tak nebyl schopen strážníkům uvést protiprávní jednání z dívčiny strany. Podle zjištění hlídky MP ...
15:19 ... navíc dívka nebyla v podnapilém stavu. Pouze se jí nechtělo z místa vůbec odejít.

Pozadí samozřejmě neznáme. Ale něco si můžeme vymyslet. Prostě se
rozejdete. OK. Nic obzvlášť neobvyklého, konečně, takové věci se dějí
dneska, budou i zítra. A tak dále. Máte u sebe ještě nějakou půjčenou
knížku, trochu vám připomíná toho druhého, a měli byste ji někdy
vrátit, konečně, nezdá se, že byste se rozešli v krvavé hádce. Jednou
se nesměle ozvete, že ano, mám tu knížku, chceš ji vrátit, a kdy?
Představte si stručnou odpověď ve smyslu zanes mi to zítra do práce,
nebo tak. Nic velkého.

Komárovské nábřeží je taková pseudoulice začínající u tramvajové
trati, vedoucí kolem několikapatrových domů, a nalevo je takový potok,
a něco stromů. Na konci je pak taková továrna, či co to je. Je tam
nějaký hotel, a to je tak všechno. V podstatě není důležité kam
jdeme. A vlastně ani není důležité to samotné setkání. Prostě předáme
tu knížku, řekneme si ahoj, možná nějaké jak se máš, patnáct sekund
ticha a pak prostě druhé ahoj, a pryč. Vyjdete na ulici. A… jo. A? A
co teď. Na konci ulice vidíte za plotem projet tramvaj, která má za
rohem zastávku, a kam byste asi měli jít.

Jenže. Není to trochu beze smyslu? Kam vlastně chodit. Prostě si
můžete sednout na chodník. A sedět. Střih. Podívejme se k
přiteli. Knížku položíte někam na stůl, a asi byste se chtěli (měli)
věnovat práci. Jenom tak se podíváte oknem. Kruci, ona tam sedí!
Cože. Dobře, první pokus to ignorovat. Nepřemýšlet o tom. Jenže. Za
pět minut se musíte podívat znova. A ona tam stále je. Můžete vyjít
ven, říct ať jde pryč, a nedočkat se smysluplné reakce.

Může tam sedět půl hodiny. Hodinu. Nakonec tu policii
zavoláte. Přibarvení podle chuti. Není to konečně jedno? Tohle
jo. Jedno není proč tam sedí. Proč nejde pryč, proč to celé neskončí
jak mělo. A řešení pohádky? Pointa? Kdyby byla, nemusela by tam sedět,
a nemusel nikdo volat policii.

Samozřejmě. Nevýhoda skutečného příběhu je, že se mohl stát úplně
jinak než ta fikce. Bylo by dobré to nevědět. A… svět strašně saje, mimochodem.

Permalink | Leave a comment  »