Jen tak pro zajímavost. Ano, s tím císařem, který je pro každého dneska tím císařem, kterého si každý vybaví, když se řekne císařpán.

V roce 1868 (tedy před více než 150 lety) společnost Kaiser-Franz-Joseph-Bahn otevřela první dostavěnou část své nové železniční tratě, z Plzně do Českých Budějovic. Do Plzně již tehdy vedla trať z Prahy, tedy, z Prahy-Smíchova, společnosti Böhmische Westbahn. Do Českých Budějovic pak pochopitelně koňka z Lince (od r. 1871 s parním provozem). Další úseky byly otevřeny brzo poté, šlo prvně o pokračování trati až do Vídně (přes tehdejší Cmunt (Gmünd, dnes stále ještě Gmünd, ale česká část se krátce po vzniku ČSR přejmenovala na České Velenice), pak odbočku z Gmündu přes Veselí nad Lužnicí, Tábor a Benešov až do Prahy, tentokráte na nádraží Františka Josefa, tedy to, které svoji polohou odpovídá dnešnímu hlavnímu nádraží. Na to navázala ještě spojka zvHrabovky (před dnešním Masarykovo nádražím, zrušeno v r. 2005 kvůli výstavbě Nového spojení, tohle bylo to „staré“ :-)) až na ten zmíněný Smíchov. K tomu přibylo pokračování tratě z Plzně až do Chebu, což byl původní cíl (dneska to může vypadat divně, ale šlo o spojení do Německa, spojení Vídně a průmyslu a uhlí u Plzně a Chebu). Pak se postavila ještě spojka z Českých Budějovic přímo do Veselí nad Lužnicí. Nebude bez zajímavosti, že všechno to dělo se především pod dohledem knížete Schwarzenberga, ale rozhodně to nebude s překvapením, protože tenhle šlechtic byl tehdá v oblastech dotčených touto drahou hlavním pánem.

To je vlastně přibližně všechno, tedy trať z Vídně přes České Budějovice a Plzeň do Chebu, a odbočku z Gmündu a Budějovic do Prahy. Za těch 150 let se ledacos změnilo. Předně tak byla trať postupně elektrifikována. Už za první republiky se stejnosměrnými 1,5 kV elektrifikovala pražská nádraží, ale nikam dál za Prahu se nepokračovalo. Takže první významná elektrifikace větší části trati nastala až v 60. letech, kdy se od Plzně směrem k Budějovicím (napřed jen do Nezvěstic a Blovic, pomalu pak dál) začalo elektrifikovat soustavou 25 kV/50 Hz. Stejně tak i na druhou stranu, do Chebu. Celé to bylo zprovozněno v roce 1968. Dále pak byla (už postupně po válce) v Praze zavedena stejnosměrná soustava o 3 kV, počátkem 70. let až do Benešova u Prahy. Dále, v polovině 70. let, byla elektrifikována trať z Českých Budějovic do Veselí nad Lužnicí, dále ovšem trochu jiným směrem, totiž do Jihlavy (a dál na Havlíčkův Brod). Elektrifikace zbývající části Veselí - Tábor - Benešov proběhla až v polovině 80. let (to už je docela nedavno, že?). Na Rakouské straně bylo kompletně elektrifikováno (z Vídně do Gmündu, rakouské části s novým nádražím, původní veliké se ocitlo na české straně) v 90. letech, pochopitelně však rakouským systémem 15 kV/16,7 Hz.

Konečně pak. V roce 2007 byla dokončena poměrně kontroverzní elektrifikace z Budějovic před České Velenice. Co znamená to před? Že samotná stanice nebyla součástí projektu, takže slavnostně zavedené osobní vlaky s elektrickou lokomotivou (velké, těžké a nevhodné) musely končit o stanici dřív. Ale všeho do času. 11. června 2010 (to jest včera) byl dokončen i tenhle poslední kousek, a z Českých Budějovic přijel vlak s elektrickou lokomotivou až do Velenic, a z Gmündu stejně tak. Takže po 150 letech by nyní bylo možné konečně jet v elektrice z Vidně až do Chebu. Jaká sláva. Bohužel jsem tam nebyl, takže v obrazovém materiálu vás mohu toliko odkázat na pár obrázků z K-Reportu.

http://www.k-report.net/presmerovani/?prispevek=1815381 a http://www.k-report.net/presmerovani/?prispevek=1815598

Kdo dával pozor, tak si jistě všiml, že nám chybí ještě ten kousek přímo z Velenic do Veselí, takže nemůžeme stále ještě snadno v elektřině jet v trase slavné Vindobony, tedy, předtím, než se přesunula, jako všechny vlaky z Vídně do Prahy, na starou Severní dráhu. Není nutno zoufat. Tedy. Jak se to vezme. Ano, v plánu to je. Jenže nabízí se otázka, zda to vlastně má k něčemu být dobré. Dráha císaře Františka Josefa už určitě dávno není páteřní trasou monarchie (už není ani ta monarchie). Na rakouské straně jde o místní dráhu bez dálkových vlaků, příměstská doprava u Vídně. Na české straně záleží úsek od úseku. Z Prahy do Budějovic se za drahé peníze rozsáhle modernizuje a zdvoukolejňuje, přesto, bude-li se s tím někam pokračovat, pak na Linz. Spojení mezi Plzní a Budějovicemi smutně čeká na jakékoliv investice, které se stále jenom slibují a slibují. Nebýt rychlíků, nejezdilo by tu skoro nic, krajský úřad objednává staré a ošklivé, hlavně tedy drahé a zbytečné, elektrické lokomotivy a staré vozy, na nic moc se nehodící. Objednává jich hlavně stále méně, ve stále zbytečnější časy, a pak, když tím logicky nikdo nejezdí, objedná jich ještě méně. Slibovaná nákladní doprava pak taky žádná velká sláva. A i kdyby, pojede se nejspíš v dýzlu. Moderní lokomotivy nemají a nedostanou papíry, staré ale nejsou a nikdy nebyly. Přímé dálkové vlaky z Plzně do Vídně zmizely dva jízdní řády nazpátek. Z Plzně do Chebu se rozsáhle modernizovalo, v naději, že tam se trať napojí na německé železnice. Jednou, možná.

No. A tak to tedy je. Sláva, historický moment možná. Ale stejně hrozně rozpačité. Achjo.