Přišlo nám jaro. Teda, nám, jak komu. Není to nic moc, bylo už i mnohem lépe, všechno vypadá dost unaveně a ztraceně. Na vyhlídce dole u chemičky je nechutná kupa bordelu (dá se dost těžko pochopit komu proboha stojí za to vylézt až nahoru jenom proto, aby tam vyhodil pytel bordelu; ale vlastně ne, vedle je zahrádkářská kolonie, záhada vyřešena, kdopak to jenom mohl být, že?). Trochu smutné, a tak všechno. Budiž.

Přinesly nám noviny velkou novinu, totiž, že Tarja Halonenová, prezidentka Finska, jela vlakem, a tomu se porouchaly brzdy, a tak zůstal smutně stát na mezi, a cestující, včetně paní prezidentky, byli nuceni vystoupit a přelézt kupu sněhu cestou pryč. Jak smutné. Obrázek od čtenáře, ukradený z Helsingin Sanomat, přiložen. Co na tom? Jen si tak cvičně představte, že by třeba i Česká republika měla nějakého prezidenta. No. Za pár budeme mít další šanci. Tak třeba. Držme si palce.